Fandom

Czech Star Wars Wiki

Galaktické impérium

< Galaktické impérium

3 498stránek na
této wiki
Add New Page
komentáře0 Share
Klikni zde pro kanonickou verzi článku.  Obsah tohoto článku spadá mezi Legendy. 
Obsah tohoto článku spadá mezi Legendy.Obsah tohoto článku spadá do období vzestupu Impéria.Obsah tohoto článku spadá do období Povstání.Obsah tohoto článku spadá do období Nové republiky.
Imperial small.png
Galaktické impérium, také známé jako První Galakitcké impérium či Palpatinův nový řád, bylo státní zřízení, které v roce 19 PřBY nahradilo tak 25 milénií trvající Republiku.

HistorieEditovat

Počátky ImpériaEditovat

Hlavním zlomem, vedoucím k jeho vzniku se stalo zvolení senátora Palpatina, nejvyšším kancléřem Republiky, a vytvoření Republikové armády pod jeho patronátem, jež se po skončení Klonových válek stala oporou nového režimu.

Tento nově ustanovený režim měl zpočátku velkou podporu obyvatelstva (zejména ze Světů jádra), kteří nadšeně uvítali jakoukoliv změnu oproti uvadajícímu systému Galaktické republiky. Palpatine, který se bezprostředně po převzetí moci jmenoval císařem  v počátcích své vlády využil této podpory k vypořádání se se svými odpůrci, mezi něž patřili i zbylí rytíři Jedi, zlikvidovaní během tzv. Jediských čistek (mnoho Jediů zahynulo již v Klonových válkách, především po vydání rozkazu 66). Řád rytířů Jedi tím na dlouhou dobu zcela zanikl.

Období vrcholuEditovat

Císař se svými nejbližšími spolupracovníky soustavně oslaboval faktický vliv Galaktického senátu. Až do pádu Impéria a revitalizace republikového zřízení byla tato instituce odsunuta až na samý okraj mocenské sféry. Během prvních patnácti let byl tento systémový přerod završen a Impérium nastoupilo do období své největší slávy. Územní expanze byla víceméně ukončena, císař a jeho lidé vládli absolutně.

Stále většího významu nabývala v Novém řádu armáda, jež se vyznamenala v Klonových válkách a v očích občanů získala obrovskou prestiž. Rekruti se hlásili ze všech imperiálních světů a armáda prudce nabývala na síle. Tito noví členové postupně nahradili klonové vojáky .

V tomto období rovněž docházelo k prudké územní expanzi, zčásti tvořené znovudobytými světy vzpurné Konfederace separatistů, zčásti odlehlými, řídce osídlenými či zbrusu nově kolonizovanými světy, a to především v oblastech Vnějšího okraje. Třebaže mnoho světů se k Impériu přidalo dobrovolně, tato expanze byla nezřídka násilná, za přičinění Imperiální armády, která si nebrala žádné servítky.

Jedním z nejnegativnějších jevů, který se v této epoše objevil, byla postupná ostrakizace ne-lidských bytostí, zejména těch, kteří patřili k Separatistům. Ne-lidé byli systematicky vytlačováni z veřejného života a ve společnosti se stali občany druhé kategorie. Dalším problémem se ukázala být armáda. Ta sice byla pevně v rukou Palpatinovy administrativy, postupně se však stávala přebujelou. Realizovaly se různé megalomanské vojenské projekty typu Hvězda smrti nebo hvězdné superdestruktory, které neúměrně zatěžovaly imperiální rozpočet. Negativně se projevily i čistky, ve kterých byli důstojníci, které Nový řád pokládal za nespolehlivé, odstraňováni. Armáda navíc začala ztrácet popularitu u obyvatelstva, a to zejména díky častým a mnohdy zbytečným demonstracím síly.

Radikální transformací prošla i sociální politika k plnohodnotným imperiálním občanům. Zatímco v počátcích své vlády Palpatine podporu obyvatel potřeboval, jakmile svou pozici s pomocí armády upevnil, bezskrupolózně využil své moci. Daně rostly na neúnosnou úroveň, primárně za účelem financování zmíněných armádních projektů, a spousta rodin se tak kvůli tomu dostala pod hranici chudoby. Podniky krachovaly (s výjimkou velkých podniků zásobujících imperiální vojenskou mašinérii, které si díky tomu získávaly monopolní postavení).

To všechno přispělo k tomu, že obyvatelstvo začalo být čím dál více nespokojeno s vládou a začalo se formou vytváření odbojových uskupení bouřit. Císař ovšem jakékoliv náznaky odporu brutálně potlačoval a kdysi podporovaná vláda se postupně změnila v absolutistickou vládu teroru, jehož vrcholem bylo zničení planety Alderaan.

Reblogo.jpg

Znak Povstalecké aliance

Vznik Povstalecké alianceEditovat

Sporadicky se vyskytující buňky odporu se postupně sjednocují a je založena Povstalecká aliance. Ta dosahuje prvního významného vítězství v bitvě u Yavinu, kde se jí za zásadního přispění mladého Luka Skywalkera podařilo zničit do té doby největší bitevní stanici Impéria, Hvězdu smrti, na jejíž palubě zahynuly tisíce příslušníků imperiálního personálu, včetně jednoho z nejvýznamnějších imperiálních důstojníků, velkomoffa Tarkina. Impérium na tento útok odpovědělo ráznou odvetou, kdy se Imperiální armádě pod přímým velením Darth Vadera podařilo v bitvách u Derry IV a na Hothu srazit povstalce na kolena. Zlomit povstání se jim však nepodařilo, a tak povstalci znovu sebrali síly k rozhodující bitvě. Ta se odehrála čtyři roky po bitvě u Yavinu u měsíce Endor a pro Impérium skončila drtivou porážkou; byla zničena druhá Hvězda smrti, na její palubě zahynuli císař i Darth Vader. Imperiální flotila, třebaže měla i po tomto tvrdém úderu početní převahu, tak ve zmatku ustoupila.

Ztráta císaře byla pro Impérium zničující; s jeho smrtí za situace, kdy nebyla vyjasněna otázka nástupnictví, se celý hierarchický systém vlády, na jehož špici císař  stál, začíná pomalu hroutit. Smrtí Dartha Sidiouse tak zároveň končí éra klasického Impéria a nastupuje epocha postendorovská.

Postendorovské ImpériumEditovat

Po bitvě u Endoru se Impérium nacházelo ve stavu totálního chaosu. Nejednoznačnost velení a nejasné nástupnictví brzy vyústily v prudké boje o moc, kterým padlo za oběť mnoho schopných imperiálních představitelů (v tomto období rovněž zahynuli všichni imperiální velkoadmirálové, až na dvě výjimky). Rádoby-císaři se na imperiálním trůnu střídali s frekvencí coruscantského počasí, mnoho imperiálních správců převzalo přímou kontrolu nad jim svěřenými sektory a postupně se od Impéria odtrhávali – vznikaly tak enklávy, k nimž patřilo například Pentastarské seskupení, jemuž vládl velkomoff Ardus Kaine, či Ciutrická hegemonie pod velením prince-admirála Krennela. V pozadí toho všeho svou hru rozehrála Imperiální zpravodajská služba, která se vymkla veškeré kontrole a začala sledovat svou vlastní agendu. Z tohoto chaosu pak těžila především Povstalecká aliance, která získávala jeden systém za druhým a postupně nabývala na síle. Přesto si Impérium v tomto období zachovalo svou někdejší slávu a dařilo se mu udržet si pevnou pozici zejména ve Světech jádra, třebaže postupně ztrácelo půdu pod nohama.

Prakticky ihned po smrti císaře se vlády chopil velkovezír Sate Pestage, jeden z nejbližších poradců císaře Palpatina. Narozdíl od císaře však Pestageova vláda nebyla absolutní – o moc se musel dělit s Imperiální radou, sestávající z nejvýše postavených imperiálních představitelů, kteří sami často usilovali o post nejvyšší. Sám Pestage nebyl příliš schopným vládcem a za dobu jeho působení Impérium ztratilo velkou část území, jež přešlo do rukou buď Povstalecké aliance nebo některému ze samozvaných válečných lordů, kteří se v této epoše objevovali jako houby po dešti. Tyto neúspěchy nakonec vedly k obvinění Pestage z velezrady. Pestage se pokusil uprchnout a dokonce požádal o pomoc i povstalce, nicméně nakonec byl za přičinění imperiální rozvědky dostižen a zabit.

Po Pestageovi převzala žezlo Imperiální rada, jíž předsedal generál Paltr Carvin. Tato vláda však měla pouze krátké trvání – generál Carvin a nejvyšší radní byli brzy odstraněni a faktické moci se chopila Zpravodajská služba – přesněji řečeno její ředitelka Ysanne Isard.

Ysanne Isard byla dcerou ředitele bývalé Republikové a později Imperiální zpravodajské služby Armanda Isarda – údajně se sama přičinila o to, že její otec byl obviněn z velezrady a popraven – po kterém také úřad převzala. Traduje se, že dokonce byla milenkou samotného Palpatina.

Isard proslula u imperiálního dvora velkou schopností pro intriky a neobvyklou krutostí, díky čemuž se stala jednou z nejnebezpečnějších a nejobávanějších představitelek Impéria. Tyto vlastnosti se odrazily i v jejím způsobu vlády a v zostření represí. Bohužel v době, kdy se chopila moci, bylo Impérium již oslabeno natolik, že se Isard ani při největší možné snaze nedařilo udržet pozice. To, a zejména její dlouholetá praxe v rozvědce, ji nakonec přimělo uchýlit se ke lsti – rozhodla se přenechat povstalcům Coruscant, který předtím nechala zaplavit smrtícím Krytoským virem, jenž dosti drsným způsobem likvidoval ne-lidské Bytosti. Isard počítala s tím, že povstalci roznesou tuto chorobu po celé galaxii a zničí tak sami sebe. Tak došlo k dobytí Coruscantu Povstaleckou aliancí a krytoská past sklapla. Povstalcům se však podařilo přes značné obtíže tuto krizi (tzv. Bactová krize) překonat, a tak konečným důsledkem pro Impérium byla další ztráta velice důležitého území. Isard se poté, co opustila Coruscant, pokoušela celou věc řídit z povzdálí, avšak o její vedoucí úloze v Impériu od okamžiku pádu Coruscantu už nemůže být řeči.

Ztráta Coruscantu byla pro Impérium stejně katastrofální jako před třemi lety smrt císaře. Centralisticky založené Impérium ztratilo své sídlo, a třebaže mělo ve Světech jádra stále silné postavení díky loajálním světům jako Kuat, tato ztráta značně podlomila imperiální morálku a způsobila další úpadek moci. Dobytím Coruscantu a vznikem Nové republiky tak zároveň končí krátká éra post-endorovského Impéria.

Éra Válečných lordůEditovat

Válečný lord ZsinjEditovat

Po ztrátě Coruscantu dezintegrace Impéria pokračovala závratnou rychlostí, a to do té míry, že už ani nebylo jisté, která ze vzniklých imperiálních frakcí je vlastně oficiální. Bylo nad slunce jasné, že to bude ta, která vydrží nejdéle. Tyto frakce byly velmi různorodé povahy, ovládané buď seskupením několika vlivných lidí nebo charismatickými jedinci, pro něž se vžilo označení „váleční lordi“. K nejznámějším válečným lordům patřili např. Harrsk, Teradoc, nebo již dříve zmiňovaní Delak Krennel či Ardus Kaine. K válečným lordům lze zařadit i Ysanne Isard, která se po opuštění Coruscantu uchýlila na planetu Thyferra, odkud blokovala dodávky léčivé bacty pro Novou republiku (podstatou toho byla tzv. Bactová krize).

Asi nejznámějším válečným lordem byl Zsinj. Ten v dobách klasického Impéria patřil k řadám početných a méně významných důstojníků flotily, v průběhu post-endorovského chaosu si však díky své úskočnosti rychle vydobyl své místo na slunci. Byl jedním z prvních, kdo se odtrhli od Impéria, zdroje a území, které za dobu svého působení získal, byly ohromující.

Zsinj dokázal shromáždit poměrně početnou armádu z přeběhlíků z různých imperiálních frakcí (mnoho důstojníků Flotily se k němu i se svými loděmi přidalo po pádu Coruscantu – k nim patřil např. admirál Apwar Trigit) a díky napůl pirátskému vedení války si je i udržet. Jeho úspěchy působily spoustu potíží jak oficiálnímu Impériu, tak Nové republice, které se ho obě snažily zlikvidovat. Traduje se, že imperiální admirál Teren Rogriss a novorepublikový generál Han Solo dokonce spolu uzavřeli neoficiální spojenectví s cílem Zsinje dostat. I kdyby to byla ovšem pravda, toto spojenectví příliš úspěšné nebylo – Zsinj zahynul později u planety Dathomir, kde jeho flotila nedokázala odolat společnému náporu novorepublikového a hapanského loďstva.

Po Zsinjově smrti se mezi Impériem a Novou republikou rozpoutal prudký boj o jeho území, který Impérium, přese všechny snahy admirála Rogrisse, prohrávalo – na každou Impériem získanou soustavu připadaly dvě novorepublikové.

Klonovaní císařiEditovat

Thrawnův úspěch inspiroval ostatní válečné lordy, kteří na okamžik odložili své rozbroje a dočasně se spojili k útoku na Novou republiku. Nová republika, oslabena Thrawnovým tažením, tomuto soustředěnému útoku nedokázala odolat a musela opustit Coruscant, který byl do základů zničen. Na scéně se však objevil zcela nový hráč – v Hlubokém jádru, na planetě Byss, kde se nacházela dobře ukrytá imperiální základna, se náhle vynořil znovuzrozený císař. Jednalo se o klon, do kterého původní císař v okamžiku své smrti přenesl své vědomí. Po zhruba šesti letech příprav se císař rozhodl přejít do útoku – převzal kontrolu nad armádami ostatních válečných lordů a vrhl se na Novou republiku. Ta utrpěla sérii těžkých porážek (k nim patřil i přechod povstaleckého hrdiny Luka Skywalkera na stranu císaře) a byla nucena opustit dosavadní systém správy – vzniklo tzv. Druhé povstání. Třebaže měl znovuzrozený císař, díky nashromážděným zdrojům, všechny předpoklady zvítězit, nepodařilo se. Příčinou nebylo pouze obrovské štěstí povstalců, ale rovněž problémy s klonem samotným – císařův klon byl fyzicky a psychicky značně nestabilní a stárl mnohem rychleji než obyčejní smrtelníci. První klon byl zničen na palubě hvězdného destruktoru třídy Eclipse.

Poté se vynořilo ještě několik dalších klonů, ty však potkal podobný osud. Jednou z posledních vojenských akcí spojenou s klonovanými císaři byla operace Shadow Hand, která však pro Impérium skončila katastrofou – byla zničena drtivá většina imperiální flotily a Impérium jako takové se zdálo být definitivně zlomené.

Po smrti klonovaných císařů se jednotliví váleční lordi znovu chopili velení nad svými loděmi a usadili se především v nehostinném Hlubokém jádru, kde zuřivě válčili mezi sebou a Nové republiky si příliš nevšímali. Ta je rovněž nechávala převážně na pokoji, neboť po devastaci, kterou klonovaní císaři způsobili, měla starostí až nad hlavu a dokud pro ni váleční lordi nepředstavovali větší hrozbu, nebrali je příliš na vědomí.

Hluboké jádro však nebylo jediným imperiálním dominiem té doby. Kromě dosud přežívajícího Pentastaru vznikla významná imperiální frakce pod velením bývalého císařského gardisty Carnora Jaxe a rady Interim. Její území sahalo od Středního pásu až po Tingelské rameno, na hranici Korporačního sektoru, a v tomto období to byla nejvýznamnější imperiální frakce.

Aliance Válečných lordůEditovat

Poté, co zkrachovalo tažení admirála Daaly, to vypadalo, že Impérium definitivně vypadlo ze hry. V Hlubokém jádru se však schylovalo k významným změnám – právě sem se uchýlila admirál Daala a pokusila se sjednotit rozeštvané válečné lordy v alianci, která by definitivně Novou republiku zničila. Podařilo se jí na svou stranu získat viceadmirála Pellaeona, toho času sloužícího ve flotile vrchního admirála Teradoca, a oba svolali všechny válečné lordy na stanici Tsoss Beacon, kde měla být aliance uzavřena. Váleční lordi se však nedokázali dohodnout, a Daala tak byla nucena všechny je zabít. Tím si uvolnila ruce a mohla začít připravovat nové tažení.

Vojska zesnulých válečných lordů se k Daale více než ochotně přidaly a byla vyhlášena mobilizace. Horečně se zbrojilo, přijímali se noví rekruti. Významným předělem bylo opuštění doktríny o podřadnosti ne-lidských bytostí a ti byli poprvé v historii přijímáni do řad Impéria. Po několika měsících příprav mohlo tažení začít.

Tažení samotné bylo zahájeno velice úspěšně – imperiální flotila zaútočila na všech frontách a těžce Novou republiku zasáhla. Místem rozhodujícího střetu se měl stát Yavin IV, kde Daala s Pellaeonem zamýšleli zničit výcvikovou základnu rytířů Jedi. Jediové se však ukázali být velice tuhými protivníky, a tak tato „druhá“ bitva u Yavinu skončila pro Impérium debaklem. Pellaeonova flotila byla „odfouknuta“ za hranici soustavy a hvězdný superdrestruktor admirála Daaly Knight Hammer, který dorazil na místo později, byl zničen, když na jeho palubu pronikla jedna z rytířek Jedi a sabotovala jej. Celé tažení pak vyšumělo do ztracena a Pellaeon, kterému Daala předala velení nad Impériem, sesbíral zbytky flotily a ustoupil.

Celkově vzato bylo toto druhé tažení admirála Daaly mnohem úspěšnější, než její první. Daala přišla s jasnou vizí, pro kterou dokázala získat stoupence, a měla k dispozici více zdrojů a schopnější lidi. Bohužel se jí už nepodařilo dotáhnout celou akci do konce.

Vyhlazení válečných lordů a nástup admirála Pellaeona do čela imperiálního Nejvyššího velení tak lze považovat za definitivní konec této éry a počátek významných změn, které přetvořily Impérium až do jeho současné podoby. Bastionské Impérium

Pellaeon byl na post Nejvyššího velitele tou nejlepší volbou. Tento bystrý imperiální důstojník ze staré školy možná nebyl nejlepším vojenským stratégem – s velkoadmirálem Thrawnem se rozhodně nedá srovnávat – jeho manažerské a diplomatické schopnosti však byly Impériu k nezaplacení. Narozdíl od předešlých válečných lordů Pellaeon nezamýšlel vládnout absolutně nějakému kousku galaxie, jeho cílem bylo obnovit zašlou slávu Impéria a uchovat základní ideu Nového řádu, a pro tento cíl získávat spojence.

Pellaeon tedy převzal kontrolu nad tím, co zbylo z Daaliny flotily, Jaxova Impéria a Pentastarského seskupení a pustil se do přebudování Impéria. Po mnoha letech vrátil Impériu jeho institucionální rámec, když oddělil vojenské velení od politického. Nejvyšším výkonným orgánem se stala Rada moffů, složená ze suverénních vládců jednotlivých sektorů. Bylo vytvořeno administrativní centrum, které však vzhledem k oslabené pozici Impéria a hrozbě ze strany Nové republiky bylo pečlivě utajeno a podle potřeby mohlo být stěhováno z planety na planetu – tak se zrodil Bastion.

Myšlenka na konečné zničení Nové republiky však opuštěna nebyla, a tak po čase začal další útok proti ní. Díky stabilní vnitropolitické situaci v Impériu a počínajícími roztržkami uvnitř Nové republiky bylo nové tažení zpočátku úspěšné a imperiální území se stále zvětšovalo. Nová republika se však dokázala vzchopit a v sérii protiútoků zatlačila Impérium až na pouhých osm sektorů ve Vnějším pásu na hranici Neznámých regionů a posléze o ně ztratila zájem. Od té doby se Impérium už nikdy k žádnému většímu útoku nevzchopilo, třebaže se pokoušelo Novou republiku destabilizovat tajnými operacemi a dodávkami materiálu několika vzbouřeneckým skupinám uvnitř jejího území. Příklady takových akcí mohou být Almanijský incident nebo Corellianská krize.

V přímé konfrontaci by však Impérium proti mnohonásobně silnější Nové republice nemohlo obstát a pragmatický Pellaeon si uvědomil, že jestli chce zajistit Impériu dlouhodobější přežití, bude muset s Novou republikou uzavřít separátní mír. Přes počáteční odpor se mu nakonec podařilo přesvědčit Radu moffů a ostatní členy Nejvyššího velení o nezbytnosti tohoto kroku a mohl vyslat do Nové republiky svého vyslance, aby domluvil předběžná jednání.

Uvnitř Impéria ovšem narazil na tvrdého protivníka, a tím byl moff Disra – vládce sektoru Braxant a toho času i předsedající moff celé Rady. Disra se nikdy s myšlenkou příměří nesmířil a začal spřádat vlastní plány na svržení Pellaeona a potažmo likvidaci Nové republiky. Pro svůj záměr získal bývalého císařského gardistu Grodina Tierce, který byl vynikajícím vojenským stratégem a za pomoci podvodníka, který sehrál roli zmrtvýchvstalého velkoadmirála Thrawna, rozjeli svůj plán, který později vešel ve známost jako Spiknutí s falešným Thrawnem. Nová republika se v té době nacházela na pokraji občanské války ohledně desetiletí starého zničení planety Caamas, do kterého bylo zapleteno i několik Bothanů, a imperiální „triumvirát“ protibothanské nálady uvnitř Nové republiky s pomocí Zpravodajské služby vydatně přiživoval.

Disra by ve své snaze snad i uspěl; Pellaeonovi se však do ruky dostaly kompromitující materiály, které celé spiknutí odhalily, a ten se tak mohl jednou provždy vypořádat se svým odpůrcem a uzavření příměří už nic nestálo v cestě. Smlouva o míru mezi Impériem a Novou republikou byla podepsána patnáct let po bitvě u Endoru, v sekundární velitelské místnosti na palubě Chimaery.

Po uzavření Smlouvy na tom byl Imperiální pozůstatek, přes všechny výhody, jichž si na Nové republice vydobyl, prachbídně. Impérium se dlouho potácelo v hluboké ekonomické krizi a čelilo nutnosti radikální reformy armády. Tato situace trvala dlouhých šest let, aniž by byly nějaké vyhlídky na její zlepšení. Poté však došlo k události, která měla zásadně změnit tvář celé galaxie – vpád vetřelců, známých jako Yuuzhan Vongové, zasadil Nové republice tvrdou ránu. V počátcích tohoto konfliktu Nová republika požádala Impérium o pomoc, a Impérium jejich žádost vyslyšelo. Vzniklo tak spojenectví, které mělo útok Yuuzhan Vongů odrazit, a do čela spojené flotily byl postaven admirál Pellaeon. Toto spojenectví prošlo zatěžkávací zkouškou v bitvě o planetu Ithor. Bitva samotná skončila pro spojence vítězstvím – flotila nepřítele byla rozdrcena. Yuuzhan Vongům se však pomocí podrazu podařilo Ithor zničit, když na jeho povrchu aktivovali biologickou zbraň, která zničila veškerý život.

Vyděšení moffové odvolali Pellaeona zpět na obranu imperiálního území a spojenectví tak zaniklo. Přesto nějakou dobu ještě obě uskupení proti společnému nepříteli spolupracovala – Impérium poskytovalo Nové republice informační podporu a k Republikové flotile se přidávali imperiální dobrovolníci. S tím, jak Yuuzhan Vongové postupovali stále hlouběji do novorepublikového teritoria, tato spolupráce slábla a nakonec bylo Impérium definitivně odříznuto. K přímé konfrontaci mezi Impériem samotným a Yuuzhan Vongy zatím nedošlo; třebaže teritorium ovládané Yuuzhan Vongy s Impériem sousedí, Yuuzhan Vongové zatím nebyli ochotni na Impérium zaútočit. Impérium se od té doby opevňuje na svém území a připravuje se na útok, který musí nevyhnutelně přijít, jakmile se Yuuzhan Vongové vypořádají s Novou republikou.

VýskytEditovat


Ad blocker interference detected!


Wikia is a free-to-use site that makes money from advertising. We have a modified experience for viewers using ad blockers

Wikia is not accessible if you’ve made further modifications. Remove the custom ad blocker rule(s) and the page will load as expected.

V síti Wikia

Náhodná Wiki