Czech Star Wars Wiki
Register
Advertisement

TIE Interceptor byl stíhací letoun ze série TIE používaný především Galaktickým Impériem.

Historie[]

Vývoj[]

Po bitvě u Yavinu zachvátila imperiální stratégy panika. Útoky typu "udeř a zmiz" povstaleckých stíhaček znamenaly pro těžkopádné a velké vesmírné imperiální lodě ohromné ztráty. Situace se musela změnit - a to co nejdříve.

Když útoky Povstalecké aliance na imperiální konvoje stále stupňovaly svou ničivou sílu, vyslalo inpérium do boje mohutně vyzbrojené obrovské vesmírné lodě. Ty zpočátku zasadily eskadrám Y-wingů bolestné ztráty, ale povstalci již brzy přizpůsobili svou strategii novým podmínkám na bitevním poli a impérium se po té ocitlo ve vážných problémech. Piloti Povstalecké aliance a jejich spojenci létali rychlými, dobře obrněnými stíhačkami s efektivními obranými štíty, takže standardní stíhačky TIE byly při střetu s X-wingy asi tak účinné jako tupý meč.

Imperiální síly potřebovaly co nejdříve hvězdnou stíhačku, která by splňovala celou škálu požadavků: musela být schpna dostihnout útočníky z flotily Aliance, dřív než stihnou uniknout do hyperprostoru, musela také čelit rychlým a obratným povstaleckým strojům a co v nejkratším čase musela být schpna zaměřit několik cílů najednou a uniknout, pokud by se z kořisti náhle stal lovec.

Impérium si tedy objednalo produkci hvězdné stíhačky, kterou by bylo možné vyrábět levně a rychle. Jedním z cílů bylo přinutit nepřítele k defenzivě už jen pouhou početní převahou. Míra ztrát stíhaček a pilotů při takové strategii neměla hrát žádnou roli. Nový projekt vypracovaný Raithem Sienarem ze společnosti Sienar Fleet Systems (SFS) předstihl všechna očekávání Impéria. Stíhací letoun TIE Interceptor se prezentoval jako mistrovský kus supermoderní technologie. Firma Sienar již dříve pracovala na experimentální verzi stíhačky TIE Advanced x1 pro Dartha Vadera a také dalších prototypech. Vývojové oddělení SFS vytvořilo pro stíhací letoun přímo revoluční projektor iontového toku, který značně posílil oba iontové motory stroje.

Výhody a nevýhody[]

TIEint schem

Největším problémem pilotů standardní stíhačky TIE bylo zorné pole omezené šestiúhelníkovými křídly. Proto se firma Sienar ve svém novém projektu inspirovala dovnitř zahnutými křídly známými z TIE Advanced x1 a při té příležitosti o trochu prodloužila zadní část křídlových panelů. Inženýři odstranily střední panely v přední sekci křídel a vnitřní panely nahradili štíhlými, extrémně prodlouženými špičatými pláty. Tímto řešením získal "šilhal" agresivní vzhled. K překonání deflektorních štítů povstaleckých stíhaček byly letouny vyzbrojeny čtyřmi laserovými děly namontovanými na špičkách křídel. Tato děla mohla pálit jednotlivě, po dvojicích nebo všechna najednou. Pod kokpitem bylo navíc možné zavěsit dojité laserové dělo. Tyto zbraně však byly napájeny z dodatečných energetických agregátů, jejichž váha zmenšovala manévrovací schopnosti stroje.

Kdyby Impérium bylo schopno vyslat na bitevní pole velký počet stíhacích letounů TIE Interceptor, měla by jejich přítomnost pro povstalce katastrofální následky.

Advertisement