Když se tyto lodě objevily na bojišti poprvé, musela to být jistě fascinující a zároveň děsivá podívaná. Republikové Acclamatory se nemohly s těmito 1088m dlouhými obry vůbec srovnávat. Jelikož se stále jednalo o lodě Obchodní Federace, měla každá neimodianského kapitána a důstojnictvo téže rasy. O zbytek lodních systémů se starali bitevní droidi. Koráby třídy Providence měly v boji především dva úkoly. Dopravit do víru bitvy velké množství automatických stíhaček, ať už se jednalo o rychlé supí droidy, či větší Tri-fighter droidy. Díky slušné velikosti hangárů pojal koráb úctyhodný počet těchto relativně malých droidů. Jakmile jsou stíhačky vypuštěny, loď mění své poslání a jejím úkolem se stává jediné. Způsobit co možná největší poškození velkým nepřátelským lodím. A k tomuto účelu je křižník třídy Providence vybaven vskutku výtečně. Odolným štítům republikových lodí dá nejdříve pořádně zabrat 14 čtyřhlavňových turbolaserů, které doplňují 2 Iontové kanóny, jež mají za úkol koráb ochromit na dostatečně dlouhou dobu, aby posádka stihla odpálit protonová torpéda. Fakt, že odpalovacích zařízení je na lodi neuvěřitelných 102, dokazuje, že strategií tohoto křižníku je doslova rozsápat trup nepřátelského korábu na kusy. Proti hbitým stíhačkám však není křižník vybaven tak dobře. I přesto se republikoví piloti mají co ohánět, aby se vyhnuli palbě z 34 dvojhlavňových laserových děl a 12 iontových kanónu pro bodovou ochranu. Kapitán může celou bitvu pohodlně řídit z velitelského můstku, který je umístěn ve předu lodi, na mírně vyvýšené platformě. Díky velkým panoramatickým průhledům, má kapitán skvělý přehled o bitvě, a tak se nemusí spoléhat pouze na senzorické údaje na taktických displejích. Nezřídka se stávalo, že pozice velitelského můstku byla mylně předpokládána na věži ploutvovitého tvaru v zadní části korábu. O prostory v této sekci se však dělí pouze důstojnické kajuty s velitelským štábem koordinujícím bitvu a také se senzorovým a komunikačním vybavením. Nejznámější lodí třídy Providence byla vlajková loď separatistické flotily Invisible Hand a byla zároveň osobní lodí Generála Grievouse. Původně si na tuto loď myslel sám místokrál Obchodní Federace Nute Gunray, kterýžto na loď přidělil prvotřídní posádku, sestávající především z řady neimodánských prominentů. V čele posádky pak stál uznávaný kapitán Lushros Dofine, který pocházel z jedné z nejbohatších a nejvlivnějších neimodánských rodin. Než se však z obyčejného křižníku stala Invisible Hand, bylo zapotřebí mnoha větších či menších úprav. Aby Grievous zvětšil kapacitu přepravovaných stíhaček, nechal nahradit stávající záďový reaktor menším avšak stále výkonným modelem. Získaný prostor byl přestavěn na hangáry, které byly poté schopny pojmout až 120 Tri-Stíhačů, 120 Vulture Droidů, 160 transportérů typu MTT a na 280 dalších obrněných strojů Konfederace. Další výraznou změnou bylo kompletní přestavění záďové věže. Veškeré komunikační a senzorové systémy, stejně jako velitelský štáb byly přesunuty do ostatních částí lodi a celá věž sloužila jako soukromé kajuty pro Generála Grievouse a hraběte Dooku. A jelikož byla celá Konfederace nezávislých systému neustálev pohybu, nacházelo se ve věži také vrchní velení separatistických sil a celá loď sloužila vlastně jako mobilní hlavní stan celého hnutí
