Druhá Hvězda smrti měla být nástrojem, který by Povstání konečně rozdrtil jednou pro vždy. S její stavbou Impérium začalo tři roky po zničení její předchůdkyně. Bevel Lemelisk, hlavní designér původní zničené stanice, zdokonalil plány tak, aby se jeho druhé "dítě" nestalo obětí podobné trapné konstrukční chyby, na jakou doplatila původní Hvězda smrti. Ostatně měl k tomu silnou motivaci. První Lemeliskovo selhání císař ještě blahosklonně přešel tím, že nechal Lemeliska sežrat piraními brouky. Posléze bylo jeho vědomí přeneseno mágy Temné strany do nového klonovaného těla. Druhá Hvězda měla překonat první model v mnoha ohledech. Byla větších rozměrů a hlavně obsahovala vylepšený superlaser, který byl nejen silnější, ale zároveň byl schopen pálit mnohem častěji a s mnohem větší přesností. Superlaser Druhé Hvězdy smrti tak bylo možno úspěšně využít i k destrukci menších objektů, než byly planety.
Během bitvy o Endor šířil v řadách povstaleckých křižníků hrůzu a běs. Po dokončení měla být stanice osazena 30 000 turbolaserovými bateriemi, 7 500 laserovýmy děly, 5 000 iontovými kanóny a 768 projektory tažných paprsků. Druhá Hvězda smrti byla ale především pastí. Pastí, která byla císařem (a na popud prince Xizora) nastražena na flotilu Povstalců. Císař nechal totiž záměrně roznést Bothanskými špióny zprávu o její stavbě. Stanice však neměla být tak bezbranná. K zdárnému provedení tohoto geniálního taktického úskoku však bylo nezbytné, aby byla stanice včas dokončena. To měla zajistit přítomnost lorda Vadera na palubě. Vaderův příchod byl však pouze předehrou k příjezdu samotného císaře, který si nemohl nechat ujít příležitost spatřit zánik Povstání na vlastní oči. V době příletu císaře Palpatina na stanici tedy ještě nebyla dokončena celá konstrukce. K ochraně otevřeného, nepohyblivého a prakticky neozbrojeného tělesa byl tudíž na měsíci, nad kterým stavba probíhala, vybudován gigantický generátor štítu.
Právě ten muselo vyřadit povstalecké komando, aby byl útok na Hvězdu smrti úspěšný. Činnost Povstalců na měsíci však byla záhy přerušena elitním oddílem stormtrooperů. V tu chvíli se do soustavy přiřítila směšná povstalecká flotila. Ještě než se stačily upocené povstalecké lodě vzpamatovat, odřízla jim cestu mohutná formace imperiálního loďstva. Záhy začala pálit i Druhá Hvězda smrti, která ničila s brutální 100% efektivitou Mon Calamarijské křižníky. Zoufalým Povstalcům nezbylo nic, než se vrhnout přímo do náručí říšské flotily. Ve chvíli, kdy se zdálo, že Povstalci jsou minulostí, došlo k nečekanému obratu. Díky kolaboraci domorodých primitivů s Povstalci se Rebelům podařilo se štěstím zničit generátor štítu. Navíc během sebevražedného útoku povstaleckých stíhaček byla zničena velitelská loď Executor. Nakonec se Rebelům podařilo vniknout do skeletu s malými stroji. Ty následně poškodily vnitřní energetické struktury natolik, že došlo k explozi Druhé Hvězdy smrti. Tou dobou však již byl císař pravděpodobně po smrti. Z takové ztráty se už Impérium nikdy zcela nevzpamatovalo. Druhá Hvězda smrti se tak stala pomníkem největší slávy Impéria. Těžko říct, do jaké míry za vše mohlo opětovné podcenění neskutečného štěstí, které vždy stálo při Povstalecké Alianci. Je faktem, že v případě tajného dokončení stanice se vše mohlo vyvíjet poněkud jinak.
