Stroje Alpha-3 Nimbus byly designovány pouze pro krátké akce v blízkosti mateřské lodi. Takže zásoba vzduchu vydrží zhruba 15 hodin, pak se musí pilot vrátit. Je tedy více než jasné, že stíhačka nedisponuje žádným hyperpohonem a do akce je vždy přepravována ve větších lodích typu Venator, či Acclamator. Kvůli svým malým rozměrům, není stroj ani schopen pojmout celý navigační počítač a hyperpohon. Nicméně existují experimentální stíhačky Alpha-3, které jsou schopné krátkých skoků hyperprostorem. Tvrdilo se, že tyto stroje byly součástí soukromé eskontní letky nejvyššího kancléře Palpatina, kterážto se vyznačovala karmínové rudým plátováním. Další zajímavostí je, že právě u stíhačky Alpha-3 Nimbus byl poprvé použit přímý předchůdce vysoce efektivního iontového motoru, jímž byly později osazovány imperiální stíhačky typu TIE. O přítomnosti tohoto motoru svědčí i charakteristický zvuk, jenž tyto nad sebou umístěné motory vydávají.Tyto skvělé stroje však neměly příliš mnoho šancí se předvést v boji proti Konfederaci, jelikož byly představeny krátce před koncem klonových válek. Víme však, že několik letek bylo součástí Coruscantské obranné flotily. Další byly rozesety po galaxii. Stíhačky se tedy spíše nechvalně proslavily jako stroje schopné porazit excelentní stroje rytířů Jedi. A mnoho z nich pomohlo novému Císaři uštvat množství skvělých pilotů řádu Jedi. Byly to také právě tyto stroje, které nejvíce odpovídaly Císařově vojenské vizi a proto se staly jedněmi z prvních stíhaček nově nastoleného Impéria.